Zima 2012-2013
Chcete-li dostávat e-mailem kvízy, přihlašte se, prosím, do Mail listu. Zrušeno pro nezájem
Ježci spí zimním spánkem
Zvláštní údobí ježčího života představuje zimní spánek. Už od konce léta si hromadí pod kůží silnou vrstvu zásobního tuku. Naději úspěšně přestát útrapy zimy mají jedinci s hmotností alespoň 500-700 g, z čehož třetina připadá právě na tukové zásoby. Zásobní tuk se skládá z tzv. hnědé tukové tkáně, uložené především ve hřbetních partiích těla (zajišťuje rychlou potřebu energie při probouzení) a bílé tukové tkáně, ukládající se pod kůží a v tělní dutině (dlouhodobá zásobárna energie). Ztráta hmotnosti během přezimování činí celkově 20-50 a v přepočtu na den 0,2-0,3 % tělesné hmotnosti.
Neméně důležitá je volba úkrytu. Zimní hnízda musí být dost důkladná, téměř vodovzdorná a dokonale izolující od chladu. Měření ukázala, že při kolísání vnější teploty v rozmezí -8 až +8 °C se uvnitř pohybuje teplota od +1 do +5 °C.
U nás se ježkové ukládají k zimnímu spánku nejčastěji v říjnu. Začátek hibernace obvykle následuje po dlouhodobějším poklesu průměrné teploty vzduchu pod 10-15 °C, což spolu s prodlužujícími se nocemi vyvolává změny v produkci některých hormonů. Zatímco při odpočinku spí ježek polostočený na boku, při zimování se úplně stočí do klubíčka. Když se jeho tělesná teplota postupně sníží z normálních 35-36 °C (průměr 35,4 °C) na 5-8 °C, zapne se „automatické vytápění", které vyrovnává tepelné ztráty tak dobře, že jeho teplota nikdy neklesne pod nulu - to by zmrzl. Během zimního spánku se počet tepů srdce sníží ze 200-300 na pouhých 5 za minutu, podobně je tomu i krevním tlakem a s dýcháním, které klesá ze 40-50 výdechů na pouhé 1-2 výdechy za minutu. Celkově se energetické nároky ježčího organizmu sníží během zimního spánku asi na 10 % úrovně v aktivního stavu. Dále dochází i k řadě dalších fyziologických změn - o víc než polovinu se zmenšuje slinivka břišní, smršťují se střeva, mění se krevní obraz (bílé krvinky se stěhují do lymfatických žláz) i obsah různých prvků v krevní plazmě atd.
Ježčí „odloučení od světa" však není nepřetržité, v určitých intervalech (5-11 dni) se probouzejí, aniž by opouštěli úkryty. Normální tělesné teploty dosáhne ježek během tří hodin. Stejně tak se ježkové probouzejí při vyrušení nebo náhlém oteplení, což však znamená spotřebu energie navíc. Proto jsou tuhé a na sníh bohaté zimy pro zimní spáče příznivější než mírné zimy, provázené častými oblevami. Po několikanásobném probuzení nakonec ježkové hynou naprostým vyčerpáním ještě před příchodem jara. Celková délka zimního spánku závisí na místních klimatických podmínkách: ve Skandinávii ježci zimují 8 měsíců, v Německu a u nás 5-6 měsíců a na jihu Evropy jsou čilí po celou zimu.
